V pátek 11.6. od 17 hod. po třech letech se u rybníka na Žlebě objevila brána do Pohádkového lesa. Do něj pustil děti vodník, když mu děti pojmenovaly alespoň nějaké ryby z rybníku. Za odměnu pak dostali malého žraloka, který v rybníku přeci nemá co dělat. U zakleté drůbežárny čekal princ, kterému děti pomáhaly probudit spící princeznu, ta je za odměnu obdarovala dukátem ze svojí pokladnice a zase ji po chvíli přemohla spavá nemoc. Sotva děti vstoupily do hlubokého lesa, prozkoušel je tam sám pan Krakonoš z jejich znalostí o stromech a zvěři v lese. Odměnou jim byl přímo Krakonošský čaj. Po chvíli pro změnu děti pomáhaly nemohoucímu Mrazíkovi (kterému zřejmě někde po cestě Loupežníci seřízli vousy 🙂 obíhat kolem mrznoucí Nastěnky. Za to si vysloužily svítící hvězdičku, aby jim vždy večer připomínala, že mají druhým pomáhat. O kousek dál děti přepadli dva loupežníci, kteří však procházejícího člověka neokradli, pokud jim přinesl z lesa nějaký kousek dříví k jejich večernímu ohni. Dále po cestě děti potkaly Karkulku, kterou nechtěl pustit vlk, ale většina dětí ho odlákala nějakou básničkou, až Karkulku pustil. Ta jim dala ze svého košíčku nějakou sladkost. Nedaleko hájovny stála malá Perníková chaloupka, babka s dědkem měli z každého dítěte radost a chtěli si ho u sebe v chaloupce nechat. Babka zjišťovala, jak kdo umí sedat na lopatu a protože dědek už nemohl tancovat, tak s dětmi tancovala, až z toho padala na zem. Dědek dětem ukazoval, kam by si je rád zavřel do chlívku, mnohé děti však chtěli za kůzlátky dobrovolně. Jako odměnu za statečnost děti dostaly co jiného než perníček. U posedu pak pro změnu děti pomáhaly trpaslíkům hledat poklad, aby tak mohly zaplatit lék pro jejich zakletou spící Sněhurku. Na památku si i děti mohly odnést nějaký drahokam z pokladu. Dál na paloučku tančily víly svůj vílí tanec, kterému se děti musely naučit a za odměnu si pak večer mohly zatančit i se svítícím náramkem od lesní víly. U vstupu do Říše lidí se s dětmi rozloučil hajný Robátko s medvědem Hromburácem a daroval dětem to nejcennější, co v pohádkách bývá – dobrou radu: Chovej se ve světě lidí tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.

Při východu z lesa mnohé lidi uvítala duha, která jakoby byla znamením, že i ve světě lidí je krásně.

Na letišti se pak mnozí zastavili alespoň na občerstvení u okénka a po dlouhém zákazu veřejných akcí lidi dlouho seděli v hloučkách na letištní ploše a povídali si. Pohádkový les navštívil nečekaný rekordní počet dětí, a to 160, takže se omlouváme, že na některé už všechny odměny nevystačily.

Fotografie z akce si můžete prohlédnout zde.

Marie Chrástecká